Trocha morbidního humoru

8. ledna 2013 v 18:33 | Rezavá bestie |  Rezavá bestie a svět kolem
Někdy, cestou kamkoliv vidím příježdět metro... a něco v hlavě mi našeptává "skákej". Nutí mě to jít blíž, zírat do tmavé díry a přemýšlet, jak rychlé by to bylo. Jak by se kosti, šlachy a maso změnily na pěnící kaši, kolika lidem by se z toho zvedl žaludek..? Poskládal by to ještě někdo dohromady, nebo by pytel s mrtvolou připomínal spíš pytel na odpadky? Udělat z vlastního těla puzzle pro patologa...
Možná to není úplně správný sen... ale, sakra, chtěla bych to pozorovat. Odněkud zpovzdálí, ostatně, stejně tak vidím všechno. Depersonifikonavá. Neřídím věci z vlastního těla. Dívám se z povzdálí. Třeba by to takhle vydrželo...
Vím, jak vypadá lidský mozek, rozstříknutý po asfaltu. Rozdrcené končetiny, tělo vytažené po dlouhém pobytu ve vodě... vím, že mrtvoly dlouho ležící v teple po nějaké době "skáčou". Jako ten hopkací míč, co jsme jako děti měli.
Ta křehkost mě baví. Oproti všem těm strojům, které jsme si vymysleli, jsme tak zoufale rozbitní... stačí pád, třeba jen malý... a zůstane po nás jenom okno v urnovém háji.
Jeden podivný pán to popsal perfektní, dokonalou básní... umím ji z hlavy už snad šest let. Zapomněla jsem spostu věcí. Ji ani na minutu...

Někdy na tebe myslím
když v podzimních ránech
plazím se vlhkým listím
po hrobkách na Olšanech

Občas tě i potkám
a když se tvůj obraz nerozdvojí
směješ se mrtvým fotkám
všem, jenom ne té mojí

Jednou ti vyznám lásku
a budeš-li mít zájem
pozvu tě na procházku
urnovým hájem

Zatím mě však drtí
skutečnost tíživá
že ač nejsi po smrti
tak přesto nejsi živá!
~J. H. Krchovský

Vlastně co, přiznám se. Strašně ráda se tam plazím vlkým listím...


Jestli se chcete seznámit, doporučuji prohlédnout tuhle galerii... http://www.flickr.com/photos/sensaos/4572357058/in/set-72157623834538357/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Enitas Enitas | Web | 8. ledna 2013 v 21:13 | Reagovat

Vzpomněla jsem si, jak mi kámoš vyprávěl, že když mu umřel děda, koukal se, jak ho zpopelňují. Mrtvola sebou šila a mrtvý děda prý vypadal, jako by tancoval. Kamarád byl ještě docela malý a šíleně mu tekly slzy, ale zároveň se musel smát, protože to bylo celé komické. Nebo spíš tragikomické?

Mě mrtvoly děsí. Vlastně nevím proč, vždyť to už není nic, jen mrtvé tělo, prázdná schránka. Ale... já nevím. Kdybych chtěla spáchat sebevraždu, určitě si podřežu žíly. Pěkně bych se namalovala a oblíkla, elegantně bych provedla řez a pomalu vykrvácela. Vypadala bych, že třeba jen spím...

2 Daredaredevil Daredaredevil | Web | 8. ledna 2013 v 21:30 | Reagovat

Mně osobně spíš přitahuje tekoucí krev... ale možná je to hlavně proto, že mi prostě vůbec neteče... Osobně se mi moc nelíbí dělat ze sebe kašovitou mrtvolu (mám strach, že moje duše zůstane někde a uvidí se). Viděla jsem jen svou mrtvou prababičku a určitě vím, že chci být celá... Byla to děsivě krásný.

3 rezava-bestie rezava-bestie | Web | 8. ledna 2013 v 22:09 | Reagovat

[2]: Já bych zas děsně ráda někomu zvedla kufr. Cynikem i po smrti. :)
Uff, nabízím výměnu. Mně stačí škrábnutí a vypadám jak oběť obzvláště sadistické vraždy.

[1]: Mně prášky i podřezání přijdou... já nevím, hrozně pacifistické. Pokud někde leží romanticky naaranžovaná mrtvola několik dní (nedejž bohové týdnů), začne to být docela drsné. Rozteklá kaše čehosi už začne jenom smrdět, skupenství moc nezmění. :D

4 pavel pavel | Web | 9. ledna 2013 v 0:45 | Reagovat

Do Olšan chodím s holkami na procházky a pod metro neskákej pokud je to na trase C. Musel bych se do města trmácet tramvají. :D

5 rezava-bestie rezava-bestie | Web | 9. ledna 2013 v 0:55 | Reagovat

[4]:
A, sakra... chce to novou strategii. :D

6 Enitas Enitas | Web | 9. ledna 2013 v 7:54 | Reagovat

[3]: Tak to jo, ale já bych někomu dala vědět. Přece někde nebudu ležet celé dny. "Čau, prosímtě, přijď pro mě tak za pět minutek, to už bude po mně. Dík." :D

7 Luke Luke | 9. ledna 2013 v 8:07 | Reagovat

[5]: pod metro nikdy. sice si užiješ pozornost, ale zkazíš den 100 000 dalších lidí

8 Tai Todd Tai Todd | Web | 9. ledna 2013 v 14:57 | Reagovat

Zaímavá představa, ne že by mě podobná morbinost nikdy nenapadla, vlastně mě napaají docela často.

9 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 10. ledna 2013 v 16:57 | Reagovat

Morbidní chvilka poezie ve slabé sebemorbidní slabé chvilce už potkala snad každého člověka s lehce morbidními sklony :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama