"S tebou jít na večeři znamená smrt, co?"

14. prosince 2012 v 1:33 | Rezavá bestie |  Rezavá bestie a svět kolem
Větu v nadpisu dneska pronesla kamarádka. Po několika týdnech jsem se uvolila vylézt ze své dobrovolné izolace a jít si poslechnout tunu žvástů o tom, jak šuká můj bývalej.
(Blbě, proto je to bývalej.)
Nemám tyhle sedánky ráda, nesnáším jíst ve společnosti někoho dalšího a vždycky mě to stojí pár hodin sebeukecávání. Chytá mě z toho paranoia (ano, myšlenky o cyankálech v salátu s mandlemi, hlásek v hlavě který urputně razí teorii "chce tě nechat, ať se vyžereš... chápeš, bude o kus konkurence míň..." a podobné kraviny.)

Ale všimla jsem si něčeho, co mi snad nikdy nedošlo. Cokoliv sežeru, musím předtím rozpitvat. Rajčata na jednu stranu talíře, salát na druhou, jinam olivy, zálivka musí být nutně vedle... jo, tohle zabere docela dost času. A pak to, že ze všeho dělám žvýkačku. Jeden salát natáhnu klidně na hodinu a půl. Ale zatraceně by mě zajímalo, proč to dělám.
Zajímalo by mě nějaké psychologické vysvětlení... dělám to dlouho, naprosto bezděčně... ani jsem o tom nevěděla, dokud mě na to S. neupozornila.
Dozvěděla jsem se věci, které jsem fakt slyšet nemusela. Fakt, sepsat to, prodat práva do Venezuely a Emanuela se může jít oběsit. Nebudu to tu pitvat (zatím). Citlivějším jedincům by to mohlo nenávratně hnout se zažíváním.

A krom toho, další odporně vyžranej hošan s mastným ježkem a naprosto odpudivým ksichtem se mě snažil pozvat na rande. Viděla jsem ho poprvé v životě, prostě za mnou přišel a zeptal se, jestli bych šla. Nechápu. To se pořádají nějaké podivné kurzy asertivity pro zoufalce? Poslední dobou na podobné případy narážím kažou chvíli. A vždycky bych byla schopná se vsadit, že dotyčný je ajťák.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Henry.A Henry.A | E-mail | Web | 14. prosince 2012 v 10:25 | Reagovat

psychologické vysvětlení pro "pitvání jídla " nemám , ale musím přiznat , že to též dělám .. jako malému mi to přišlo běžné , neuvědomoval jsem si to ,a le v psoeldních letech , zjistuji že je to neobvyklé

2 Tai Todd Tai Todd | E-mail | Web | 14. prosince 2012 v 11:24 | Reagovat

Jo taky to  dělám, nebo jím systematicky, první tohle, potom tohle, nejhorší je, když se mi do rukou dostanou třeba lentilky... kterou barvu sníst první?

3 Daredaredevil Daredaredevil | Web | 14. prosince 2012 v 21:12 | Reagovat

Joo pitvaní... Kdybych se líp učila, mohla bych být patolog, podle toho, co dělám na talíři...
Btw chlapec byl dost odvážnej ;-) Jak se znám, i když bych si o něj ani kolo neopřela, nejspíš by odešel s mým telefonním číslem. Je mi takových fakt líto... :-D

4 rezava-bestie rezava-bestie | Web | 15. prosince 2012 v 2:22 | Reagovat

[2]: Lentilky jsou největší peklo, z tohohle důvodu je nejím. :D

[3]: Když na mě vždycky vybafne taková existence... no, kdybych dotyčného potkala v noci, nejspíš zahodím peněženku, zakousnu se do stromu a dělám suchou větev. :D

5 No.929 599 No.929 599 | Web | 15. prosince 2012 v 21:36 | Reagovat

Já jídlo zhltnu během 10 minut, takže asi tak, ve společnosti samozřejmě trochu déle, neboť při jídle většinou diskutuji:)

6 Em Age Em Age | E-mail | Web | 17. prosince 2012 v 12:54 | Reagovat

LOL. :D :D To s tím jídlem vážně nedělám a žádný psychologický vysvětlení taky neznám. Já jsem naopak velice rychlý jedlík - možná proto, že když jím, tak si naložím malou porci a jím středně rychle - ani ne rychle, ani ne pomalu, takže jídlo ve mně se stačí "usadit" a mysl si uvědomí až možná moc rychle, že tělo má dost. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama