Hořká...

22. prosince 2012 v 1:34 | Rezavá bestie |  Stesky
Je Slunovrat...
Měla bych mít radost, pít, smát se, být se smečkou...
Vysrala jsem se na to. Zazdila to.
Přeslazený svařák zhořkl a já si připadám jako zosobnění cyankálů.
Vypustili jsme zimní Běsy, čas Dnů Chaosu běží, realita se nějak podivně rozvlnila a stáhla mě kamsi do sametového podsvětí.

Smečka, lidi, které jsem měla tak ráda... najednou je vidím ostře. Vidím jejich chyby, vidím, jak tahají za provázky a zkoušejí si hrát hry s osudy ostatních. Cítím z nich hnis, nechci s nimi zůstat v jedné místnosti a už vůbec s nimi... slavit. Mám toho dost.
Otočit list a začít psát jiným perem. Opustit je a zase začít sama. Štěstí za mě nikdo nenajde a není dobrá duše, která by mi ho donesla.
Princové sežrali všechny bílý koně a dobrý víly chcíply.
Jsem vyčerpaná.
Položit hlavu do polštáře, snít o tom, jak by to vypadalo, kdyby... ne, žádné kdyby. Stalo se a nic s tím neudělám. Snažila jsem se, půl roku jsem byla za hysterickou, paranoidní krávu, které vadí, že jí do teritoria leze jiná samice.
Když se ukázalo, že jsem celou dobu měla pravdu... že jsem byla jediná, kdo to vyklopil na rovinu a nědělal kolem toho hromady pitomých tanečků, kdo si za tím stál a klidně se za svou pravdu hádal...
Nikdo nepřišel. Nikdo neřekl byť pitomé "promiň". Naopak, prý jsem ta zlá, co s nimi chudáčky manipulovala.
Do prdele, odkdy je to, že řeknu svůj názor zcela naostro, manipulace?
V noci jsem si to zrekapitulovala v hlavě. Všem se něco nelíbí, ale nikdo s tím nic nedělá. Nechci se stát tím, co nenávidím - pasivním nadávačem.
Nikdy. Za žádnou cenu.
Raději zas zůstanu ve stavu, kdy na to pivo prostě nebudu mít s kým jít. Kompromis ano, ale nebudu měnit svoje zásady kvůli tomu, abych se náhodou někoho nedotkla. Obzláště ne ve společenství, které se k mému postoji staví na oko pozitivně. Hovno.
Je mi blbě.
Šla bych se opít... a nemám s kým.
Zase.
Na chvíli...
Už budu drzá. Půjdu za tím, co chci. Přes mrtvoly, přes padlé pakty i přání. Ohleduplnosti, táhni do hajzlu. Přineslas mi jen a jen smůlu. Adieu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Daredaredevil Daredaredevil | Web | 22. prosince 2012 v 15:19 | Reagovat

Spíš draci sežrali prince, koně i víly... Taky to štěstí pořád nějak nemam. A ne že bych se nesnažila, ale je to těžký, lozit pořád přes ty překážky od všech těch manipulátorů a intrikánů. A já neumim jít přes mrtvoly, na to jsem prostě moc hodná a tak mě lidi pořád podělávaj... A nevim, jak dlouho to ještě vydržim.

2 Thanatos Thanatos | Web | 22. prosince 2012 v 23:19 | Reagovat

Více než dokonalý design blogu.
Stejně jako tvé psaní. Chápu tě. Ten pocit samoty je příliš silný, než aby se dal dále přehlížet. Znám to, když se přátelé ze dne na den změní v bestie a vy povrch vylezou jejich chyby a ty si začneš uvědomovat všechny ty věci, jejichž svědkem jsi byla ty. Hnusí se ti jejich přítomnost, ale být sama? Co horšího může být?
Je to jeden velký rozpor. Já sama se teď v tom samém plácám. Jen to neumím vyjádřit tak dobře a jasně jako ty.

3 rezava-bestie rezava-bestie | Web | 23. prosince 2012 v 1:18 | Reagovat

[2]: Co horšího..? Být s těmi, od kterých čekám nůž mezi lopatkami. Prostě půjdu jinam. Cest je dost a osud mě má ještě kam zavát. Neskládám zbraně. Ještě můžu nasrat spoustu dalších lidí. A za to to stojí.
A děkuji. :)

4 Em Age Em Age | E-mail | Web | 24. prosince 2012 v 14:30 | Reagovat

[1]: Nn, to, že princové sežrali koně a dobrý víly chcíply, zní tak trochu.. poetičtěji. :D A výstižněji. :D

5 Henry A. Henry A. | E-mail | Web | 25. prosince 2012 v 9:12 | Reagovat

Někdy , často mám stejné pocity ... rozhodně máš pravdu , pokud chceš dosáhnout svého někdy musíš použít drzost a zbavit se ohleduplnosti , jelikož ostatní k tobě ohleduplní zřejmě též nebudou ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama