Listopad 2012

Runa Isa

25. listopadu 2012 v 16:13 | Rezavá bestie |  Runy & pohanství

Isa

Význam: Led, zima, klid, stagnace
Runa se váže k norně Verdandi (minulost), obryni Skadi (lovkyně z Jötunheimu) i světu Niflheim.
Její čas nadchazí s prvním sněhem, datově na 14 dní následujících po 28. listopadu.

V severské mytologii a runových výkladech je Isa vnímána jako poměrně negativní prvek, zimní období bylo pro naše předky těžkým časem, příroda usíná a bez zásob a ohně nelze přežít. Stejně jako mnozí bohové a bohyně došli újmy po sporu s obry z jinovatky.

Jak jsem zmínila, Isa je ale naopak souvztažná se světem Niflheim - prapůvodním světem, který dal spolu s Múspelheimem život první bytosti, obru Ymimu.
Taková se dá vnímat jako runa počátku, pramatka a tedy i pozitivní síla vzniku nového, kdy po dlouhé zimě přichází nový začátek.

Pro stabilnější jedince je Isa dokonalým společníkem k meditaci - díky svému významu klidu dokáže člověka zavést až do stavu reálného nevědomí, kdy - ač víte, že jste vzhůru - k vám žádné podněty z vnějšího světa nepřichází a můžete se ta plně sustředit na svůj cíl.
Naopak osoby labilnější povahy (nebo alespoň ty, které nejsou schopny dobré sebekontroly) mohou snadno dojít k úhoně - riziko, že se člověk zcela odtrhne od vnějšího světa a zůstane utopený někde mezi hlubokou meditací a realitou, je víc než reálné. Takový stav se pak může projevit skoro jakkoliv: od hluboké introverze až po naprostou derealizaci, kdy si jedinec neuvědomí nebezpečí ani ve chvíli, kdy se k němu řítí splašený kamion.

Pokud se však s runou naučíte zacházet, je společníkem, který vás provede po netušených hlubinách mnoha zvláštních světů. Od Niflheimu až po legendární Thule, krajinu ledu a bílých vlků...

Runové kletby, jejíchž působení má být dlouhé a urputné je dobré zakončit právě Isou - zmíněné aspekty si tak velice dobře pojistíte.
V dalších významech je pak dobré ji použít ve chvíli, kdy si přejete ustrnutí cíle na jisté věci, kterou určíte runou Ise předchízející.

Při vykládání můžete s Isou počítat jako s mrtvým bodem - je důležité vnímat vztahy s okolními runami (napřiklad Isa a Sowilo mohou značit spokojené pokračování vztahu i potomky, ale Isa a Nauthiz naopak těžko překonatelné problémy, kdy bude lepší vztah ukončit).
Nic není černobílé a u této runy to platí dvojnásob...

Runový kalendář

25. listopadu 2012 v 14:24 | Rezavá bestie |  Runy & pohanství
Nudím se. Nastal čas dlouhých večerů, kdy i rezavé bestie zalézají do pelechů s poháry horkého vína se skořicí. znuděné a unavené přesně jen natolik, aby se jim chtělo něco cvakat na klávesnici. Povídky jsou všechny ve stádiu "rozepsané", či "uležet!" a grafomanie si přeje pár obětí. Tak to zkusíme...

Co jsou to runy můžete snadno najít třeba na http://cs.wikipedia.org/wiki/Runy - o detailech se tu rozepisovat nebudu.
Ano, k Novému runovému roku daleko. Nebudu ani začínat tak, jak bych měla. Fehu je daleko... začnu runou, jejíž čas přijde za pár dní. A budu pokračovat přesně tak, jak by se slušelo - vždy, před časem nějaké runy o ní přidám článek. Na rok je vystaráno...

Ale co, k důvodu:
S runami žiju už pár let. Radím se s nimi o sobě i okolí, nosím je v kabelce jako standardní vybavení vedle šminek, klíčů a telefonu. Vzala jsem je do svého života jako důležitou součást. V začátcích jsem měla zásadní problém - najít něco, podle čeho vykládat významy.
Je to bída. Nikde nic a když něco, moc se tomu nedá věřit. Sluníčkové stránky skrývají negativní významy ostrých hran a naučit se používat runové kletby (bez knížek, které se dají potkat jednou za dva roky a to jen v případě, že máte notnou dávku štěstí) je zhola nemožné. Pokud nemáte dobrou intuici a nenačíte se s runami pracovat. Naštěstí jsem si přivlastnila oboje.

Některé moje názory se nebudou shodovat se základní etikou, morálkou a podobnou prašivinou dnešní společnosti.
Má slova neberte jako nutnou pravdu, ale možný "odpich" k vlastnímu poznávání. Žádný systém nebude fungovat, pokud v něm nenajdete vlastní cestičky.
Ale o tom později...
Čas runy Isa se blíží...

Starý svět

25. listopadu 2012 v 0:08 | Rezavá bestie |  Stesky
Popadla mě nálada na opuštěnou sobotní večeři. Jednoduchou. Červená řepa, brambory a tymián, co jsem si dovezla z trhu.
A v tu chvíli mě to doslova praštilo přes čumák. Lekla jsem se.
Všechno bylo špinavé od hlíny. Brambory byly nádherně sytě žluté, št'ávu z řepy budu z rukou smývat ještě příští týden a ten tymián v troubě tak nádherně voněl.

Kam se poděl ten starý svět, kde tohle bylo normální..? Zvykli jsme si na tu univerzální kejdu ze supermarketů natolik, že z obyčejných brambor můžeme dostat šílený záchvat melancholické nostalgie?

Vzpomínala jsem. Na dětství.
Lezla na obrovskou horu vyoraných brambor a měla pocit, jako bych zdolala Mount Everest. Ne, dnes už to neexistuje. Hysterické matky vřeští, když se dítko jen trochu zamaže od bláta.
Já mám ještě kamínky zarostlé pod kůží...
Vzpomínám na park, kam jsme chodívali s dědou. Byl krásný. Divoký, na starých stromech hnízdila hejna obrovských havranů a všude bylo spadané listí, žaludy, bukvice... trhala jsem diviznu, třezalku, hrabala kostival a skákala do hromad listí, které jsme nohama poctivě nahrnovali.
Dneska je z parku "francouzská zahrada". Vstup na trávu zapovězen pod trojcifernou pokutou. Listí, spadané na vydlážděné cesty, poctivě odváží auta...
A moje nejoblíbenější místo..? Hrušňovou alej vykáceli. Místo ní je "úžasné moderní sídliště". Když jsem naposledy šla kolem, slyšela jsem obzvláště upjatou blondýnu (s růžovým kočárem a yorkšírem s culíčkem) si stěžovat, že "přes to hrozné krákání nemůže malá odpoledne spát". Děsně překvapivé, v bytě z papundeklu hned vedle parku kousek od místa, které se nazývá Havraňák...
Strašně jsem chtěla poznamenat něco o hospodářském skotu.

Chybí mi ten starý svět. Hrozně moc. Zbyl ho někde ještě kousek..?
Protože to je to, co potřebuju...

Představení a nudné kecy okolo

9. listopadu 2012 v 20:07 | Rezavá bestie |  Rezavá bestie a svět kolem
Tak. Prokousala jsem se všemi pokusy blogu připravit mě o rozum. Sláva, kouzlo, funguje to! Takže teď pár těch nebožátek, co sem možná zavítají, příšerně znudím tunou žvástů o tom, kdo tuhle hrůzu bude vlastně psát.

Občanské jméno je vám (i mně) k ničemu. Stejně se mi říká Liška, Bestie, nebo Příšera. Záleží na situaci. Na krk se mi pomalu věší dvaadvacátá zima, plácám se někde mezi ambiciózní pseudospisovatelkou a prodavačkou prasáren. No co, ne každej má mozek na právníka (no, mozek bych i našla, ale trpělivost ne).
Na hlavě mám cosi, co ponejvíce připomíná maskáče v červeném provedení (domácí barvení budiž požehnáno!) a strašně ráda bych měla každé oko v jiné barvě. Ale genetika je svině a s čočkama mě nebaví bojovat.
Mám slabost pro pro podivné existence.
Vyzkoušela jsem snad všechny dostupné drogy a chlast. Nic z toho mě ovšem nezaujalo, takže ve světe trpím zoufalou střízlivostí a relističností, kterou se má drahá cvokařka snaží tlumit snad tunou prášků. Už dva roky jsem si je ani nevyzvedla a žiju. Divný, co?
A taky jsem cynik. A vegetarián. A poslouchám strašně divnou hudbu. Od šansonu až po suicidal black metal. Záleží, která osobnost zrovna převládá. (Nejsem magor. Fakt!)
Mám neskutečně prořízlou hubu a díky tomu i schopnost nas... naštvat mnohé, u koho to ani nemám v plánu.
Rejpu do všeho.
Občas mi přeskočí a uprostřed noci vypadnu běhat po lese.
Nesnáším lidi, kteří si hrají na děsně vyspělé a životem ublížené, i když ještě ani nemají občanku a jejich největší dosavadní křivda byla, když je maminka nepustila na koncert.
Zbožňuju divný zvířata. Kočky, pavouky, ještěrky, myši, šváby a československý vlčáky...
Hádám se. Často a ráda. Baví mě to.
Hlásím se k pohantví, radím se s runovými kameny a ze starý skříně na VHSky mám domácí oltář.

A po téhle pravdivé show musím skončit jednoznačnou otázkou (protože přesně takhle to teď vypadá).
Chcete mě?