Můra

6. července 2013 v 15:02 | Rezavá bestie
Gilotina spadla, něco secvaklo, Bestii jeblo v palici a splnila si po osmi letech svůj dětský sen.

Převrátila jsem si život naruby. Kdybych nosila trenky, jejich cedulka mi čumí z krku a ani mi to nepřijde divný.
Přinesla jsem si domu JI. 1.3.2013 jsem spojila svůj život s vlkošedou bestií, zubatou příšerou, která mi k četným jizvám přidává pořád další. Propadla jsem kouzlu očí z jantaru...
Můra... moje malá šedá můra mě donutila dívat se na všechno jinak. Na všechno srát, mít radost z té jedné konkrétní chvíle a nemyslet na ty hromady hoven, které čekají za dveřma.
První štěně, které se mi zahryzlo do ruky... až ta jizva zmizí, nejspíš si to místo zase proříznu, nebo ho nechám obtetovat. Protože tohle bylo sakra dobrý rozhodnutí. Vlastně asi nejlepší.
Černý hadry ze šantíku zmizely, z madam aristokratky se stal houmlesáckej polovlk. Táhnu psinkou za dva rohy, na lidi vrčím a štěkám povely. Funguje to, kupodivu.
A do toho jsem tak nějak... zatraceně šťastná.

Půlka známejch šla do řiti ještě víc, než předtím. Bojej se velkejch psů. Nasrat na ně, jejich boj.
Rozběhnout se nočním lesem, slyšet vlčí vytí mé malé společnice, motat se do ostružin a necítit bolest... padnout do mechu a ucítit pod rukama šedivý kožich...
Bledá kůže sluncem ztmavla, reflexy se zbystřily...
Divočím.
A je to stokrát lepší pocit, než cokoliv jiného.

 

Prosím, ne...

25. ledna 2013 v 1:28 | Rezavá bestie |  ...a to všechno ostatní...
Nesleduju volební kampaně a debaty (nemám televizi a teď jsem za to raději, než kdykoliv předtím), pročetla jsem si různé názory a postoje... a oba dva kandidáti mi sednou asi jako předmanželskej sex papeži. Je mi nějak jedno kydání špíny (i když někteří ujeli teda hodně daleko...)
Dokonce jsem se odhodlala k faktu si zkusit volební kalkulačku. S jedním jsem byla v mínusu, s druhým čtyři procenta v plusu. Vodvaz. S tímhle materiálem se fakt nedá pracovat...
Připravila jsem si dokonce vlastní volební lístek, byl na něm Král bramborových lidí.
Nakonec to asi skončí jako bohapustá recese v šuplíku.
Jenže teď, před pár minutami jsem viděla něco...
Je mi zle.
Regulerně je mi fyzicky zle.
Jsem zvyklá číst z pohybů, gest, z tónu řeči i volby slov poznám víc, než bych sama chtěla.
Je odpornej. Psychicky, fyzicky, jakkoliv.
Posed arogantního blbečka, výraz samolibce a hovor úlisného mentorského strýčka.
Bohové!
Ne! Ne! Ne!
Zítra jdu volit, jdu obětovat snad čemukoliv (kurva, já bych šla i do kostela!) a doufat, modlit se, okusovat květináče... já nevim.
Ten chlap mě děsí... a na svou intuici jsem si zvykla zatraceně dát. Ta, narozdíl od spousty keců, nezradila.
Dostala jsem se do něčeho, co není nepodobné panické atace. Bez prdele mám staženou prdel. Cítím průser na obzoru. Velkej, zatraceně moc velkej a bude se týkat jeho. Dokonce jsem porušila vlastní zásadu a runy zatáhla do něčeho, co se netýkalo někoho, kdo by o to stál... Hagalaz, Nauthiz a Isa. Krupobití, nouze, stagnace...
Ještě nikdy mi nepadly tak blízko sebe. Dotýkaly se, kryly a na mou otázku odpověděly jasně. Věřím jim. Jim a své hlavě.
Řítíme se do průseru. Možná i proto jdu volit, ač vlastně nemám koho. Jen to menší zlo.
Spaste Bestii a pošlete ji na Aljašku!
Prošel mi pas. Do prdele. Musím pro novej. Urychleně. Balím se přednostně, jestli to... tohle vyhraje.

A co mě tak vyděsilo..?
Jestli máte žaludek, nejspíš to stopnete po pár minutách. Já to taky dojela bez obrazu. Chtělo se mi zvracet...


Zápaní medicína podruhé

22. ledna 2013 v 9:03 | Rezavá bestie |  Rezavá bestie a svět kolem
Včera jsem si vzpomněla na svého strýčka. Nejspíš po něm jsem zdědila svou nechuť ke klasickému lékařství.
Před víc než dvaceti lety, v roce 1990 mu řekli, že má rakovinu tlustého střeva a dva měsíce života. Dali mu umělý vývod a že prý má co nejdřív nastoupit do nemocnice.
Ale ne... měl srdce, které patřilo vodě. Vlastně se nejspíš blbě narodil. Většinu života strávil na moři a když se po revoluci vrátil zpátky do Čech, už "jenom" na Lipně. Ale i tam měl svou loď a vracel se tak často, jak to jen šlo. Někdy mě brával s sebou. Naučila jsem se kuchat ryby, naučila jsem se kormidlovat a starat se o loď jako takovou. Vlastně bych se dneska nebála zfleku nalodit a vyrazit. Díky němu.
Po onom "smrtelném" verdiktu prý dlouho seděl a přemýšlel. S nikým to neprobíral, byl to typickej chlap, pro kterýho byť i přiznat kolonoskopii bylo příšerný. Nakonec vyhrála ona dobrodružná povaha a jal se najít - tehdy nejspíš jediného praktikujícího - tibetského lékaře v Praze. Do nemocnice chodil jen na zákroky spojené s vývodem, jinak je udatně ignoroval a léčil se alternativně. Věřil tomu, věřil v to a nenechal se v tom znejistit, ač mu to doktoři opakovaně vytýkali a málem ho nenechali dýchat. Vývod mu zůstal, ale ortel dvou měsíců se rozplinul ve 22 letech. Dožil se pravnoučat, dokonce se vrátil zpátky na velkou loď, na moře...
Zemřel vloni na sklonku podzimu, po 22 letech. A rakovina v tom neměla prsty. Zabil ho infarkt, jako většinu naší krve. Za setmění, na lodi...
Jo, nejspíš to pro něj byla ideální smrt. Vlastně, ač jsme ho měli rádi, nikoho z nás to nijak nesebralo. Často říkal, že prostě musí zajít na lodi. Že pak bude hrát s Aegirem a Ran kostky. Ano, může vlastně svým způsobem i za tohle. Kdysi dávno mi čítával místo pohádek Eddu. A ty příběhy mi dávaly smysl tolik, až jsem jim začala věřit.
Nakonec, už jako malá jsem mu říkala, ať nedělá pokojovou kytičku v nemocnici. Nejspíš by ho tam ráček zabil. Ale spíš steskem po vodě...
Síla člověka a přírody je vlastně neuvěřitelně mocná. Obzvlášť, když se člověk nestaví proti ní, ale přijde ji jako kousek sebe, jako svou matku. Neválčit, ale žít v harmonii. Na nepochopení téhle prazákladní teze jednou lidstvo zajde.
Ale co. Stačí se podívat kolem sebe... nejspíš si to zasloží.
 


Západní medicína..? Ne, díky...

20. ledna 2013 v 16:50 | Rezavá bestie |  Rezavá bestie a svět kolem
V první řadě bych ráda podotkla drobný detail - nemám naprosto nic proti lidem, kteří mají opačný názor a říkám, že některé věci ke klasickým doktorům jednoznačně patří.
Ale ráda bych si tu vypíchla svůj "malý příběh".
Jako děcko jsem byla alergická snad na všechno a vyjít jedno patro pro mě znamenalo rovnou rande s inhalátorem. Na sport jsem mohla zapomenout, nemohla jsem ani na hospodskou zahrádku - co kdyby tam někdo kouřil... Diagnóza astmatu a doktoři, kteří mě nechávali sfoukávat virtuální svíčky na spirometrii a pak se smířeným výrazem psali tuny a tuny prášků, které stejně nezabíraly...
Naštětí, moje matka nepatří k těm starostlivým ženštinám, které chtějí pro dítě sterilní pokoj a neúprosně věří všemu, co bílej plášť cekne...
A tak jsem jednoho krásného dne skončila u léčitele - homeopata. Celý mi to tehdy připadalo hrozně vtipný. Alergie na chlupy? Pořiďte si psa, nebo kočku. Alergie na prach? Nechte ji, ať se vyblbne na půdě... Stalo se. Pár týdnů jsem prskala a sípala, oči rudý jak angorák... a pak nic. Najednou byl prostě klid. Zmizelo to. Stálo to pětikilo.
Zůstaly mi jen permanentní záněty průdušek, kvůli kterým do mě cpali Zodac a podobné kraviny, že prý to pomůže... Ani hovno. jak jsem dostávala rozum, prášky jsem začala splachovat do hajzlu. Bez nich jsem nebyla unavená, dokonce jsem začala hrát házenou...

A pak, někdy v šestnácti, jsem se v alternativní medicíně sama začala vrtat. Zůstaly mi pylové alergie. Jedno jaro jsem zabila tím, že jsem obcházela kvetoucí stromy a sbírala z nich pyl. Další rok jsem si ho míchala do jídla. Vždycky jen na špičku nože... a další jaro jsem si ani nevšimla, že něco kvete. Prostě se nic nestalo. Žádná rýma, žádné rudé oči... jak kdyby to nebylo. Poslední pozůstatky astmatu odtáhly do řiti právě s tímhle pokusem. Zánět průdušek jsem za těch 6 let měla jednou. Můžu kouřit, můžu klidně se zapáleným cigárem lítat po schodech nahoru a dolů jak se mi zachce a dusit se nezačnu. Vysvobození.
Povzbuzená tímhle úspěchem jsem postupně vyhodila všechny léky, které do mě cpali.
Začala jsem je více nebo méně ignorovat.
Bolavé zuby? Pár kapek hřebíčkového oleje to spraví.
Záněty močových cest? Vykoupat podvozek ve vodě s tea tree olejem.
Před pár měsíci jsem měla zánět okostice. Vlastně mi na spodní čelisti nateklo něco, co tvarem i veliksotí připomínalo tenisák. Zubaře jsem s úsměvem poslala do prdele. Prý zánět pod korunkou. Takže by to celé vypadalo asi tak, že sundat korunku, vyrvat zbytek zubu a pak nasadit implantát za patnáct hadrů.
Nejen, že na to nemám prachy, ale ani nervy. A bez spodní pravé trojky bych vypadala jak kretén. Zabejčila jsem se a dala si malý souboj...
Řapík, tea tree olej, hřebíček... a už to jelo. Vyplachovat hubu směskou, z vnější strany mazat řapíkovou mastí a říkat si, že to prostě vyjde. Vyšlo. Druhý den to začalo splaskávat, po týdnu jsem o tom ani nevěděla. Zubař čuměl, já se smála.
Další malé, osobní vítězství, další zářez na pažbě proti té tuně chemikálií, co se do nás snaží pravidelně cpát... ne, nemám to ráda. A nejspíš to ráda mít ani nezačnu.
A třeba jednou tím tea tree olejem vyléčím zlomenou nohu. :) (Na malíček na ruce mi taky stačila jen dvě dřívka od nanuků a obvaz... je sice trochu křivej, ale drží jak helvétská víra.)

Noc v bordelu, část 1.

19. ledna 2013 v 15:39 | Rezavá bestie |  Rezavá bestie a svět kolem
Sehnala jsem novou práci. Takovou, kterou slušná holka nedělá (nicměné jsem cokoliv jiného, než slušná holka...). V bordelu za barem.
Z toho traumatu se musím vypsat, jinak si pravděpodobně budu na košili slintat ještě dva měsíce.
Deset hodin.
Ne, odmítám názor, že holka, která se svým tělem živí, je blbá. Není. Dá se to pochopit. Pokud obstojně hraje a umí se tvářit mile, je to rychlá cesta ke slušnejm prachům. Většinou jsou jen líný, nebo líný byly a ten cejch se s nimi táhne díky kolonce "vzdělání". To docela chápu, taky jsem si vybírala střední školu podle kritéria "nemuset tam moc chodit a prolézt k maturitě". (No, nakonec jsem málem neodmaturovala... kdybych si nevzpomněla, že Lister se ožral a hodil Pollocka, nedala jsem dějiny umění...)
Ale k věci...
Nic by tam nebylo tak hrozný (sice něco, co příšerně smrdí a podává se s citronem nepovažuju za pivo, ale proč ne...), ale ta hudba..? Přežiju lecos, ale Hanička Zagorová a Rytmus mě málem dostali do kolen. Z tý tuny chlastu za mnou jsem měla neuvěřitelnou chuť se uchlastat do bezvědomí.
Dělaly tam dvě cikánky a slečna, se kterou jsem půlku večera proseděla, je neměla moc v lásce. Byla docela sympatická. Nakonec se problém sfoukl cynickým zašeptáním: "Pusť tam Bílou ligu."
Myslela jsem, že ustojím všechno. Z tohohle mi málem hráblo. A nikdy jsem si nemyslela, že by mě mohl udusit cigaretový kouř. Jo, v tomhle podání rozhodně mohl.
Prospala jsem 24 hodin a zdálo se mi, že mě dvě černošky unášejí na štětkoloď.
Umělý ptáci byli ještě v pohodě...
Dávám si kabaretní terapii.
Uff...


Torchwood, aneb Bestie je zamilovaná

10. ledna 2013 v 7:13 | Rezavá bestie |  Knihy, filmy... sem tam hudba
Začala jsem na to koukat na Silvestra. Ač nemám sci-fi vůbec v lásce, tenhle seriál mě dostal do kolen.
Je to tak zasraně ponurý a depresivní... a stejně nádherný. Nemám ráda seriály, kde se s hlavními hrdiny jedná v krajkových rukavičkách, ale tohle... syrové, surové a nechutně lidské. Šoustat, snažit se přežít, umírat a znovu vstávat, bojovat...
Chlap, emzák nebo ženská, co na tom záleží...
Hlavní postavy, prokreslené do detailů, lidské, takové, že byste s nimi z fleku zašli do hospody.
Naprosto automatické začlenení homosexuality a bisexuality, nestojí na tom celý příběh, ale dokonale to do toho seriálu zapadá a zároveň ho to neruší, ani se nestaví jen na tom.
Brečela jsem u toho, přiznávám. Film ani seriál mi tohle ještě v životě neudělal. Ale... 4. díl 3 série už nechci znova vidět. Nikdy. A zároveň ho z té palice asi nebudu schopná vygumovat. Neskutečná síla.

Můj nejoblíbenější..? 1. série, 12. díl. S trochou googlení jistě najdete... ten konec je... já fakt nemám slov. Kouše to, ryje se do kůže a kapitán Jack Harkness je neuvěřitelný, úžasný... ten, který přišel z budoucnosti, prožil minulost a zažije ještě další miliardy let... já vlastně nevím, proč se mi ten chlap tak neskutečně líbí.
Nedokážu to popsat. Jasně, ufouni a divný technologie, ale pro mě je to někde daleko na pozadí... lépe propracované mezilidské vztahy a postavy jsem ještě nikde jinde nenašla.
Asi mám novou posedlost.

(Homofobní hnusáci, teď táhněte do kanálu!)


(Fotky jako obvykle lohnuty z Googlu)

A TA scéna (jestli to blog zase přehází, dejte si na Youtube "Torchwood kiss Jack/Jack"):


Made in PRC

9. ledna 2013 v 21:00 | Rezavá bestie |  Knihy, filmy... sem tam hudba
Nemám ho ráda. Respektive nemám ráda tohle alter ego. Ano, ten člověk jako takový je možná inteligentní (viz. Bowling for Columbine), ale pod vším tím úděsným patosem to zabíjí.


Nejspíš bych mu na zadku hledala cedulku právě s nápisem "MADE IN PRC". Je to... plastikové. Nekvalitně plastikové, stejně jako čínské obchody po světě. Taková panenka Barbie pro otrlé holčičky.
Vadí mi "každá čočka jiná" (chudák David musel dostat do čumáku, aby k tomu přišel) a pseudoandrogynní styl. Protože všem je nám přesně jasné, kde tu inspiraci štípnul. Taky vidíte Ziggyho Stardusta, který měl k dispozici kvalitnější maskéry, photoshop a víc šminek..? Není to nic jiného ani kdoví jak zajímavého. Přišel s tím Bowie o desítky let dřív a tahle příšerka si to jen usurpovala.
Stejně tak asi ty nejzajímavější písničky...
Personal Jesus .... původ? Depeche Mode
Sweet Dreams .... původ? Eurythmics
Working Class Hero ... původ? John Lennon
Alabama Song ... původ? Kurt Weill
Come Together ... původ? Beatles
Golden Years ... původ? David Bowie (tohle mi fakt trhá srdce!)
Highway to Hell ... původ? AC/DC (zabijte mě, prosím!!!)
Little Child (neboli In the Shadow of the Valley of Death) ... původ? Wes Montgomery
Sick City ... původ? CHARLES Manson
This is Halloween ... původ? Danny Elfman (umírám...)
KKK Took My Baby Away ... původ? Ramones

Stačilo? Klidně můžu ještě pokračovat...
Nemám ráda lidi, kteří si kariéru postaví na vykradení nápadů jiných. A tohle je přesně ono...

1. přímá volba prezidenta ČR pohledem Bestie

9. ledna 2013 v 15:24 | Rezavá bestie |  ...a to všechno ostatní...
Už mi z toho poněkud pění krev. Je tu toho jak nasráno (tedy až na místa, kde by to být mělo... spoty v televizi týden před volbama..? Někdo to těžce podcenil...), bafe to z časopisů, novin, kecá se o tom v autobuse... posledních pár dní se fakt bojím otevřít i konzervu mandarinek. Předpokládám totiž, že z ní na mě jukne Zeman.
Takže jedem, hezky jednoho po druhém... (a toho největšího pitomce si nechám na konec)

Franz = Pro mě jasná volba. Sbírala jsem mu dokonce podpisy a to jsem od přírody tvor nechutně líný. Párkrát jsem ho potkala, párkrát s ním mluvila... Sedí mi lidsky i názorově. (Doporučuju video na Youtube - Romská otázka. Málem jsem si ukousla ruku, když jsem se snažila nesmát moc hlasitě. Ale nezbylo, než jen přikyvovat.) Že je pokérovanej? Jasně, menší nevýhoda. Ale je to určitý postoj, vyjádření něčeho. Někdo to páchá přes tunu blbejch keců, on takhle. Proč ne... minimálně z poslední generace má nebo plánuje kérku dobrých 75% lidí. Až vymře to, co teď nejvíc ječí, ten přístup se o dost změní. Konec konců, už to začalo probíhat. Lidi s tetováním vídám na poště, v bance, v lékařských ordinacích (miluju svého zubaře...) i v celkem slušných funkcích ve veřejné sféře.
Navíc má u mě ohromné plus - jedna jeho kérka je část rytiny Albrechta Dürera. A toho mám zatraceně ráda.
Minulost. Pardon, ale pořád raději beru někoho, kdo koketoval s náckama, než bývalýho rudoarmějce.
Reálná šance? Myslím si, že tam je. Vždyť se stačí podívat, jak se na té listině vůbec ocitl.

Sobotka - Musím mu nechat fakt, že vzhledově by mi na prezidenta seděl nejvíc. Má na takovou funkci docela pěkný obličej. Ale to je tak všechno. Celé mi to přijde jako blbej fór. Pan VUML. Koketuje s tím a pak si v klídku tvrdí, že "to kvůli kariéře". Ne, ne, ne. Tudy vlak nejede. Když dva roky dobrovolně poslouchá hemzy rudokožců... hm, jasně. Zapřít vlastní přesvědčení pro práci a prachy. Tak to ani omylem... *Tichá vzpomínka a uznání všem těm, co tohle odmítli a raději utekli. Šla bych taky.*

Fischer = Na to nemám sílu. Fakt ne. Jestli to vyhraje, beru KPZku (krosna poslední záchrany) a palím někam do hajzlu. Komunista (a s tunou debilních výmluv), žid ve finančním oboru (jak dokonalé klišé...). Navíc spousta informací, co zatraceně smrdí.


Zeman - Čeho tím, kurva, chtějí dosáhnout? Snížení spotřební daně na becherovku? Do háje, jsem děcko porevoluční euforie a stejně si pamatuju, že spolu s Klausem to byl ve vládě pěknej hajzl. To mají lidi fakt tak krátkou paměť a zamlžený reálný úsudek? Opoziční smlouva? Ne, nic nám to neříká? Sakra, lidi, běžte do prdele. Nachytat se na pár vtipných keců je jednoduchý... Stejně jako Fischer, něco na něm pekelně smrdí.

Schwarzenberg - Kdybych nevěděla, co vím (a vím to z velice spolehlivého zdroje, nicméně publikovat to nebudu...) Navíc - někdo, kdo ihned vytuhne a mluví tak, že mu skoro není rozumět? Ať si má zahraniční kredit až na půdu, ale k čemu to bude, když je mu asi tak sto padesát a vypadá, že se velice brzo rozsype? Snad jediná výhoda je, že by si nejspíš nehrabal pod vlastní prdel. Už tam má nastláno dost. Šlechtický titul je bonus, ale zmíněné to stejně nevyváží.

Bobošíková - Ta ženská by se měla jít léčit na psychiatrii. Bezesporu šíleně exhibicionistická ludra, která se nestyděla kandidovat za komanče, lézt jim do prdele pro podporu... a vlastně se snaží nacpat snad do všech funkcí, kde se může zviditelnit. Ne, díky.

Fischerová - Čumáček, motýlek, etc... na můj vkus je natolik humanistická, že bych ji musela přetrhnout. Roky žebrání o prachy při Adventních koncertech ji možná ledascos naučily, ale fakt těžko si umím představit, že by někoho odeslala ad rectum. Šedá myš.

Diensbier - A tohle je sakra kdo? No dobře, další, co se navlík pod komanče. Kdyby to neudělal, možná by to bylo moje číslo 2. Po načtení informací jsem shledala, že morálně by mi až tak nevadil. Jenže pak vyskočilo... no, už jsem to psala. No way.

Roithová - Spalte mě bleskem, vykuchejte mi střeva a praktikujte na mě klidně celých 120 Dnů Sodomy, ale tohle NE! Další ujetá humanistka a k tomu ještě katolička, která by z největší radostí zrušila potraty, zakázala buzeranty a kdo ví co ještě (hlavně aby se nám zachovalo manželství a tradiční rodina!). Osobně se mi z té baby zvedá kufr. Na druhou stranu musím ocenit, že byla jedna z těch, co se postavili proti dohodě ACTA. Ale to je tak jediný +.

A teď si smlsmu, protože ten blbeček mě neskutečně bavil.
(Pi)Tomio Okamura - Populistický kecy, naprostá absence jakéhokoliv tušení o pravomoci prezidenta. Působí na mě jako rozmazlenej fracek, kterej si rád kopne do kohokoliv, kdo s ním nesouhlasí. Komunisty označil za demokratickou stranu. Prostě akorát blbě krafal to, co se lidem líbilo, aniž by k tomu měl jakýkoliv reálný podklad. A hromada Čecháčků se na téhle srandě nechala uvařit...
Když jsem zjistila, že ho stopli, spadl mi ze srdce balvan.
Pardon, ale ten chlap se nedá označit jinak, než jako blb. Vulgární (i na můj vkus!) a odpornej.
Nicméně přišlo mi zajímavé, jak podnikatele-nenávidějící Češi najednou vítali poloviční Japko s pár dost divnejma věcma na krku.
O něco jsem snad přišla? Začaly zas nějaké pokusy s přidáváním LSD do pitné vody?

No nic. Fisherův a Zemanův volební lístek jsem umístila na hajzl pro případ absence toaleťáku. Ten zbytek jsem rozsápala a v obálce mám zastrčenou Šťastnou sedmu.
Snad to vyjde... v nejhorším, KáPéZetka stojí u dveří, z norštiny jsem si nacpala do hlavy slovní zásobu lehce nadprůměrného čerstvého přistěhovalce, kočky mají potřebná očkovaní i pasy a prachy na dopravu mám taky zastrčený bokem.

Show must go on.

Trocha morbidního humoru

8. ledna 2013 v 18:33 | Rezavá bestie |  Rezavá bestie a svět kolem
Někdy, cestou kamkoliv vidím příježdět metro... a něco v hlavě mi našeptává "skákej". Nutí mě to jít blíž, zírat do tmavé díry a přemýšlet, jak rychlé by to bylo. Jak by se kosti, šlachy a maso změnily na pěnící kaši, kolika lidem by se z toho zvedl žaludek..? Poskládal by to ještě někdo dohromady, nebo by pytel s mrtvolou připomínal spíš pytel na odpadky? Udělat z vlastního těla puzzle pro patologa...
Možná to není úplně správný sen... ale, sakra, chtěla bych to pozorovat. Odněkud zpovzdálí, ostatně, stejně tak vidím všechno. Depersonifikonavá. Neřídím věci z vlastního těla. Dívám se z povzdálí. Třeba by to takhle vydrželo...
Vím, jak vypadá lidský mozek, rozstříknutý po asfaltu. Rozdrcené končetiny, tělo vytažené po dlouhém pobytu ve vodě... vím, že mrtvoly dlouho ležící v teple po nějaké době "skáčou". Jako ten hopkací míč, co jsme jako děti měli.
Ta křehkost mě baví. Oproti všem těm strojům, které jsme si vymysleli, jsme tak zoufale rozbitní... stačí pád, třeba jen malý... a zůstane po nás jenom okno v urnovém háji.
Jeden podivný pán to popsal perfektní, dokonalou básní... umím ji z hlavy už snad šest let. Zapomněla jsem spostu věcí. Ji ani na minutu...

Někdy na tebe myslím
když v podzimních ránech
plazím se vlhkým listím
po hrobkách na Olšanech

Občas tě i potkám
a když se tvůj obraz nerozdvojí
směješ se mrtvým fotkám
všem, jenom ne té mojí

Jednou ti vyznám lásku
a budeš-li mít zájem
pozvu tě na procházku
urnovým hájem

Zatím mě však drtí
skutečnost tíživá
že ač nejsi po smrti
tak přesto nejsi živá!
~J. H. Krchovský

Vlastně co, přiznám se. Strašně ráda se tam plazím vlkým listím...


Jestli se chcete seznámit, doporučuji prohlédnout tuhle galerii... http://www.flickr.com/photos/sensaos/4572357058/in/set-72157623834538357/

Osudem...

2. ledna 2013 v 15:46 | Rezavá bestie |  Rezavá bestie a svět kolem
Žiju tu dlouho. Moc dlouho. A už mě to nebaví.
Ať už je to aktuální situace (a ne, nemyslím tu politickou... kokoti byli vždy a všude, jen se teď konečně přišlo na to, že jim tak fakt můžeme říkat), ale spíš na dokonale české vřískám, ale nehnu ani prstem.
Každý nadává.
A nikdo se neobtěžuje hnout ani prdelí.
Přeci jen jsem si k "Novému roku" (v uvozovkách, osobně slavím až cca za měsíc Lunární nový rok) dala přecevzetí.
Vypadnu.
Než se má šťastná 13 přehoupne na 14, budu v tahu.
Nevěděla jsem kam a jenom jsem zapíchla prst do mapy. OK, napoprvé to moc nevyšlo. Kdybych ji netrefila omylem, Kambodžu bych na té mapě nejspíš ani nenašla.
Napodruhé... napodruhé padlo to, o čem už hrozně dlouho přemýšlím. Norsko.
Kdysi jsem se základy norštiny učila, znala jsem fráze pro přežití...
Někde v hlavě zůstaly a já... vyndala jsem zaprášené učebnice a na Penfriendu začal hon.
Do tří měsíců jsem schopná ten jazyk ovládnout na jakž takž použitelné úrovni. A pak už nebude problém.
Stejně nesnáším léto. Moje tělo ho nesnáší.
Odtáhnu k polárnímu kruhu.
Do míst, které jsem už jako malá holka vídala ve snech.
Do míst, kde moje srdce šeptá "doma".

Asi jsem se špatně narodila... předběhla jsem ve frontě.
Už tváří sem nepatřím, nepatřím k horkému létu a bídné zimě, nemám slovanské rysy... nepatřím k našim hvozdům, mnohem víc mě lákají horské planiny, sníh...

Moci se ve městě podívat nahoru a vidět tohle, zbláznila bych se. Osud...


Kam dál